Historie mýdla

Babyloňané

Během vykopávek v Babylonu byl nalezen nejstarší známý důkaz o výrobě mýdla. Recept pochází z doby 2800 let př. Kr. Návod na přípravu mýdla byl objeven na hliněných tabulkách, kde bylo uvedeno, že se musí smíchat voda, louh a kassiový olej. Babyloňané však mýdlo nepoužívali jako hygienický prostředek, ale jako prostředek k urychlení hojení ran.

Egypťané

Egypťané zjistili, že kořen rostliny mydlice lékařské je silně saponifikující a lze je využívat k očistě těla. Obyvatelé Egypta o sebe hodně pečovali a často se koupali s pomocí   mýdla. Dokazuje to prastarý papyrus Ebers (objeven v Egyptě 1550 let před Kristem),  kde stojí, že staří Egypťané se pravidelně koupali a myli mýdlem vyrobeným ze směsi zvířecích nebo rostlinných tuků a zásaditých solí. Ve starých papyrusech se o mýdle zmiňuje i v souvislosti s přípravou vlny pro tkaní látek.

Řekové

Řecko má svojí vlastní legendu o vzniku mýdla. Legenda praví, že se na ostrově Lesbos přihodila významná událost. Na jedné ostrovní skále stával chrám, na jehož obětních hranicích byla zpopelňována zvířata k uctění olympských bohů. Kolem obětiště se po čase začaly hromadit vrstvy smíchaného tuku z obětních zvířat se zbytky ohořelého dřeva. Když pršelo, stékala tato žlutozelená hmota do řeky k úpatí hory, kam chodily domorodé ženy prát prádlo. Ty přišly na to, že, když je voda žlutozeleně zbarvená, prádlo se jim pere lépe a je skutečně čistější.

Nejvýznamnějším propagátorem mýdla a hlavně pravidelné celkové očisty těla, byl ve 2. stol.n.l. řecký lékař Claudios Galenos, který vyráběl mýdla z kozího oleje a dřevěného popela.

Římané

Jistě zajímavý způsob mytí, zvláště pro muže, se začal používat na počátku 6. stol. př.n.l., kdy se Římané mazali olivovým olejem a nechali ho několik hodin působit. Potom přišly krásné polonahé otrokyně, které jim stíraly špínu společně s olejem z těla plochými kostmi zvířat.

Gaius Plinius ze starého Říma ve své encyklopedii Historia Naturalis uvádí, že mýdlo vynalezli Galové (galské slovo saipo, odtud sapo). Vyráběli ho z kozího oleje a popela. Sloužilo však jako pomáda na vlasy. Teprve až řecký lékař Galenos z Pergamenu v roce 164 n. l. upozornil na čistící schopnost mýdla a mydlářství se stalo řemeslem.

Arabové

Arabové, velmi chytří chemici, jako první vyráběli mýdla za pomoci hydroxidu sodného. Arabská mýdla byla parfémovaná a dokonce i barevná. Arabové využili svých znalostí a orientovali se i na výrobu mýdla tekutého a speciálního mýdla na holení. Své produkty tehdy vyváželi do celého Orientu a Evropy.

Co se dělo od 14. století?

Ve 14. století se pokusily ovládnout evropský „mýdlový“ trh Španělé a Italové. Jejich mýdla měla již mnohem lepší kvalitu než arabská mýdla. V 16. století se pak výroby mýdla ujímá i Francie. Velkým střediskem produkce se tehdy stala Marseille, kde se vyrábělo bělené a parfemované kusové i tekuté mýdlo prvotřídní kvality. Dodnes je tento druh mýdel označován jako "marseilleská mýdla".

Od středověku k současnosti

Ve středověku byla voda a mýdlo považována za škodlivou pro lidský organismus. Mýdlo proto zažívalo svůj velký úpadek, neboť bylo využíváno jen k praní oděvů a občas k čištění příbytků. Po přelomu 19. století mýdlo „slaví“ svůj velký návrat. V roce 1806 založil William Colgate newyorský koncern na výrobu mýdla Colgate&Co. Mýdlo se zde vyrábělo na základě znalostí moderní chemie. V roce 1872 pak William Colgate uvedl na trh první moderní parfémované mýdlo. Postupně začaly vznikat další organizace na výrobu mýdla.

V téže době začali v Cincinnati společně podnikat William Procter a James Gamble. Další společnost vznikla na západě Spojených států nejprve pod názvem B. J. Johnson Co. Protože vyráběla mýdlo ze směsi palmového a olivového oleje, přejmenovala se v roce 1916 na Palmolive.

Jak to bylo u nás?

Za dob Přemyslovců se o výrobu mýdla staraly pouze hospodyňky. Ty jej musely podomácku vyrobit, protože na českém trhu nebylo k dostání žádné mýdlo. Doposud neznámé řemeslo „mydlářství“ vzniklo až za vlády Lucemburků. V Praze roku 1464 byl založen cech mydlářů. O velkovýrobu mýdla v 19. století se postarali otec a syn Schichtovi. Georg Schicht zahájil výrobu mýdla ve svém malém domku v roce 1848. Již v roce 1867 mýdlem zásoboval celé severní Čechy. V roce 1882 se jeden z jeho synů, Johann Schicht, rozhodl, že vybuduje továrnu na výrobu mýdla. Tato novosedlická „mýdlová výrobna“ se ještě před 1. světovou válkou stala největší továrnou na zpracování tuků v kontinentální Evropě. Po druhé světové válce byla rodina Schichtů odsunuta a celé jejich "mýdlové bohatství" bylo zestátněno. Dnes je tehdejší továrna známá jako společnost na zpracování olejnin, Setuza.